Kterak jsem nestačila mrkat na drát, aneb náhoda?

19. 05. 2010 | † 08. 07. 2015 | kód autora: dG7

To byste nevěřili, co vám budu dneska vyprávět! A nejúžasnější na tom je, že se to opravdu stalo. //ale kvůli tomu, abych neztratila kamarády, jména budou smyšlená!!!//

Zrovna včera jsem byla v hudebce, když mi zazvonil telefon. Hodina ještě nezačala, a tak jsem to zvedla. Ze sluchátka se ozval nepředstavitelně naštvaný dětský hlásek a povídal: "Tak tos to na nás teda pěkně ušila, Karolíno, " //znovu opakuji, že VŠECHNA JMÉNA V TOMHLE PŘÍBĚHU JSOU VYMYŠLENÁ!!! Abych nevyrobila kamárádkám průšvih// "Ale my víme, kde bydlíš a počkáme si na tebe!"

Zalapala jsem po dechu a začala blekotat něco ve smyslu, že to je asi omyl, ale ono mrně se nenechalo jen tak odradit. "Víme, že bydlíš v Narelské ulici v Praze-Nerušicích a právě teď tě sledujeme. Viděli jsme, jak jsi šla domů! A dostaneme tě, máme nože. A je nás hodně!!! A zrovna koukáme, jak telefonuješ, jsme u tebe před barákem, ale jsme schovaní, takže nás nemůžeš vidět... Ale my si na tebe počkáme, jen se těš!"

Tohle už bylo na mě trošku silný kafe, a tak jsem se do něj pustila: "Hele, koukej mi říct, kdo jseš, nebo okamžitě volám policajty..." ale než jsem stačila říct, co všechno jim navykládám, mrně zazmatkovalo a praštilo s telefonem. A já tam zůstala stát s mobilem v ruce celá rozklepaná, protože ač to byl 100% omyl, pocit, že vám někdo jde po krku není zrovna úplně příjemný (kort když víte, že jsou tací, co takovéhle věci realizují a máte s nimi už své zkušenosti...)

Po chvilce se mi ale podařilo sebrat se a vzpomenout si, že poblíž nás (asi o čtyry baráky dál) bydlí holka, co se jmenuje setjně jako já. A tak jsem zvedla mobil, našla si ji v seznamu a zmáčkla zelený telefonek.

"Ahuj Kájo, prosím tě, zrovna mi volalo nějaký mrně, že si na mě počká a že má nože a bla bla bla bla bla... prosimtě, nevíš, co by to mohlo bejt?" vychrlila jsem na svojí mladší kamarádku, jen co mi zvedla telefon. A musim se pochlubit, podařilo se mi udržet klidný hlas. Kája se zamylsela a vypadlo z ní, že o ničem takovym neví, ale že si dá bacha. A pak se rozpovídala, že koukala s její mladší sestřičkou a její kamarádkou na horor a že je teď děsí. A že je to děéééésná psina... A tak jsem se rozloučila a zavěsila.

Ani ne za minutu se mi opět rozdrnčel telefon a na displeji bylo to samé číslo, jako když mi volalo ono vyděráče. A tak jsem to zvedla... "Já se strašně omlouvám, on to byl omyl..." ozval se opět onen hlásek, ale tentokrát už zněl úžasně kajícně. Zavrtěla jsem nad ním hlavou a pobaveně spustila litanii na téma, že to byla ale pěkná pitomost, že by z toho mohli mít pěknej průšvih... a ono mrně začalo natahovat a pak prohlásilo, že mi půjčí jeho sestřičku. A ta "sestřička" spustila, že je jejich ségra děsně děsí a že mají strach, a proto jí chtěli vyděsit jako na oplátku... a mě zacinkal zvoneček "A nejsi ty náhodou Péťa Nováková? Ségra Káji Novákový?" broukla jsem konejšivě a z telefonu se po chviličce váhání ozvalo: "Jo." a já dostala záchvat smíchu.

"Ty jseš ale trdlo. To jsem já, Karolína," vymáčkla jsem ze sebe do telefonu, jen co jsem popadla dech. "Pozdravuj Lenču a taky ségru. A tohle už vážně nedělej..."

No věřili byste tomu? A ještě jedna "náhoda" se mi včera stala. Když jsem jela z hudebky, zastavila mi maminka oné Káji a Péti Novákovic.

 

PS: VŠECHNA JMÉNA, KTERÁ JSEM POUŽILA, JSEM SI VYMYSLELA! Jediná jistota, co můžete mít, je ta, že nikdo se nejmenuje tak, jak jsem ho tady pojmenovala ;)


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.